Jak začít... Tato výstava byla pro mě trošku jiná, protože jsem se, i když malou měrou, podílela na jejím pořádání. Přijela jsem již v pátek a tak odpadne má pravidelná věta, přijela jsem pozdě :)

Navigaci jsem měla nastavenou jen do středu obce Probluz, protože na některé věci jsem takový antitalent, že mi prostě nešly nastavit souřadnice. Již v pátek odpoledne byla značena cesta pro vystavovatele a tak jsem ani já neměla problémy dorazit na místo určení. Mile mě překvapil prostorný kruh, tak by měly vypadat asi všechny výstavní kruhy. Nemám moc v oblibě ty velké výstavy všech plemen, kde se pes nedokáže ani pořádně rozběhnout, aniž by nemusel brzdit o psa před sebou.

Po formalitách ohledně plateb a seznámení se s panem rozhodčím jsme odjeli do penzionu Uno, kde jsem měla zajištěný nocleh (moc děkuji za tuto pozornost od pořadatelů, bylo to příjemné, prospat se a ráno dorazit svěží na výstavu).

Následující den jsem se moc těšila na všechny přihlášené psy a feny, hlavně jsem se těšila na psa od L. Feketeho, kdyby dorazil, možná, že by výstavu vyhrál... Viděla jsem ho sice pouze na fotkách, ale pes se mi velmi líbil a také vyhrál letošní světovou výstavu rottweilerů...

I když jsem v úvodu psala, že odpadne má pravidelná věta o zpoždění, přiznávám, že jsem se u snídaně příjemně zapovídala s paní číšnicí o pejscích a po příjezdu na stadion, než jsem došla ke kruhu a pozdravila se se všemi známými, tak jsem opět nestihla třídu štěňat psy. I když jsou všechna štěňátka moc pěkná a roztomilá, co se týče focení, velmi těžce se fotí, protože většinou jsou na první výstavě a rozkoukávají se a mají buďto zájem o všechno v okolí nebo naopak, jen pokukují a hned jsou unavené, polehávají... není se čemu divit, když se jedná o čtyř až šesti měsíční štěňátka :)

Přihlášeno bylo přes 90 psů a fen, většina velkých chovatelů si nenechala ujít rozhodčího z Německa, předsedu IFR pana D. Hoffmanna.

Velmi děkuji pořadatelům za možnost fotit přímo v kruhu. Velkým přínosem pro mě jako pro fotografa, bylo umístění stanu v rohu výstavního kruhu a hlavně nebyl uvnitř, ale zvenku a tím jsem měla všechny psy a feny jako na dlani. Při focení jsem se snažila nerušit jak pana rozhodčího, tak vystavované psy, což se mi doufám podařilo. U některých psů jsem neměla žádné problémy, vyfotit je v nádherném postoji či získat pěkný detail hlavy, u dalších jsem si počkala nějakou chvilku, než se postavili, tak jak měli, ale pár jedinců se mi nepodařilo vyfotit pěkně, či vůbec. Všimla jsem si, že několik vystavovatelů a nebylo jich zrovna málo, svým způsobem postoje psů kazili a to neustálým trháním vodítek, kdyby raději zůstali v klidu stát a neupravovali pořád psy, udělali by lépe. Také double handling,  který je u nás již zakázán, byl u některých psů zcela zbytečný a spíše je rozptyloval, kolikrát se stalo, že pes ani chvilku nepostál na místě a sám pan rozhodčí, když již volání na psa bylo moc okaté, majitele upozornil, ať se uklidní...

l) Hlasité povzbuzování psů zpoza kruhu (tzv. double-handling) je zakázáno. Je také zakázáno poutání pozornosti psů zpoza kruhu jakýmkoliv jiným způsobem (například používání píšťalek, hraček, krmiva, volání na psa apod.). Porušení tohoto zákazu může mít za následek vyloučení psa z posuzování. Platnost od 1.7.2011 - vyjmuto z Výstavního řádu ČMKU.

Sama jsem tento zákaz uvítala, když jsem před lety vystavovala, nebylo mi moc příjemné, když pozornost mých psů někdo neustále odváděl různými pomůckami :)

Pan rozhodčí si na každého psa vymezil dostatek času, když byl problém s ukázáním zubů, řešil vše v klidu, nechal psa proběhnout a dal mu "další šanci". Někteří poté zuby ukázali, ti, kteří to štěstí neměli, nebyli posouzeni. Po sepsání posudků všech psů ve třídě začalo "vyřazování" těch nejlepších. Pan rozhodčí si je postavil stranou a mezitím oznámil známky a ohodnotil zbývající psy, kteří "nepostoupili" do úzkého výběru těch nejlepších. Na některých tvářích bylo vidět velké zklamání, když odcházeli se známkami velmi dobrá či dobrá... Pan rozhodčí Hoffmann nezná většinu našich významných chovatelů a tak výstava byla velmi objektivní a nenesla se v duchu známých tváří a tím i výborných výsledků končících nejvyšším umístěním.

Počasí organizačnímu týmu vyšlo na jedničku, místo slunečného dne bylo pod mrakem a tak majitelé i jejich rotvíci mohli být nadmíru spokojeni a mohli předvést ty nejlepší výkony. Výstava probíhala v poklidu, vedoucí výstavního kruhu měl vše dokonale připravené, před skončením jedné třídy mikrofonem svolával následující třídu a tak měli všichni vystavovatelé dostatek času na poslední přípravy před předvedením svého či svých miláčků.

Celkový vítěz výstavy Arnie Martinik, byl pro mnohé překvapením pro svou velmi mohutnou postavu, zda byl tak osvalený či dobře živený, lze těžko posoudit. V každém případě se jednalo o psa se silnou kostrou, krásnou hlavou, dobrými chody a dobrou horní a spodní linií. Když se rozhodovalo o titulu BOB, věděla jsem, že rozhodčí udělí titul BOB právě jemu. Proč? I přesto, že byl trochu "narostlejší", představoval celkově typického rottweilera a dominoval mezi ostatními vítězi.

Pan rozhodčí našim psům vytýkal především neukázněnost při prohlídce zubů a dále lehké kostry. U mnohých psů a fen jsem si všimla úzkého postavení hrudních končetin a i přes krásné předvedení ve statice i pohybu, odcházeli většinou se známkou velmi dobrá, kterých bylo jako u každé výstavy, kde posuzuje zahraniční rozhodčí, na naše poměry, mnoho...

V průběhu i po skončení výstavy jsem párkrát slyšela, že pan rozhodčí nevybírá jedince podle nějakého uceleného typu, ale co pes to jiná ves. Myslím si, že u nás nemáme nějaký ucelený typ, mnoho chovatelů jezdí krýt do zahraničí na různé psí linie, a proto to měl pan rozhodčí trošku složitější a musel vybírat z toho, co jsme mu nabídli :)

V každém případě, pana rozhodčího nejvíce zajímal pohyb, kostra, což lze vidět i na fotografiích, kde upřednostnil psy s dobou mechanikou, ale trošku horší hlavou. Můj názor je ten, že rotvík nechodí po hlavě, ale po nohách :)

Po ukončení výstavy, kdy předseda klubu Oldřich Cach a ředitel výstavy Ing. Josef Kučera spolu s vedoucím kruhu Ing. Janem Ludvíkem poděkovali panu rozhodčímu, že přijal nabídku posuzovat naši Klubovou výstavu rottweilerů, proběhla malá beseda, kde se diskutovalo o standardu rtw, o vadách, které pan rozhodčí nejčastěji našim psům vytýkal, ale také zde padla z úst předsedy klubu zajímavá otázka, co bychom měli udělat proto, abychom mohli pořádat Světovou výstavu rottweilerů... Pan rozhodčí odpověděl, hlavně poslat IFR nabídku o uspořádání výstavy, přičemž našemu předsedovi sdělil, že ví o mnoha lidech, kteří by pořádání Světové výstavy u nás, v České republice, podpořili.

Tak uvidíme, zda se této akce u nás dočkáme :)