Dnešní příspěvek měl být o mém velkém splněném přání, ale začnu smutnější zprávou, která naštěstí měla dobrý konec.
Naše westice, Gilinka dva dny tak jedla a nejedla a byla trošlu smutnější. Když si to tak zpětně uvědomuji, málo štěkala, vždycky lítá kolem plotu a řve jako každý správný teriér, ale toho dne byl klid. Říkala jsem si, nikdo nechodí po ulici.
Večer zase moc nejedla, ale když jsme ji dali sýr, tak ten slupla s velkou chutí. Toho dne jsme šli o něco později spát, než bývá obvyklé a Gilinka se na svém pelechu začala vylizovat a rychleji dýchat. Chvilku jsme ji pozorovali, nedalo mi to a říkam, pojď do pokoje, abych se na ni mohla pořádně podívat, nechovala se jako vždy... To co jsem uviděla ve mě vyvolalo paniku a uvažovala jsem, co mám ve 4 ráno dělat...

  Dle mého laického názoru měla Gilinka zánět dělohy! Protože vím, že náš veterinář většinou chodí pozdě spát kvůli různým porodům a operacím, rozhodla jsem se, že mu nebudu volat a hned se k němu rozjedu (asi 25 km), cesta mi nějakou dobu bude trvat a tím se veterinář déle vyspí. Gilinku jsem očistila, ale viděla jsem jak ji to moc bolí a tak jsem co nejrychleji vyjela. Mireček (náš veterinář) byl rozespalý, samozřejmě, že v noci operoval, rodil nějakou jorkšíračku, ale vyslechl mě a během chvilky přišel do ordinace. Uděla sono, vzal krev a řekl to musí ven, je to pyometra. Krevní obraz byl v takovém stavu, že Gilince tekla krev i z injekcí, které píchal do svalu. Dostala infuze, antibiotika a domluvili jsme se na dvanáctou hodinu na operaci. Poté jsme se vrátily domů, Gilince se trošlu ulevilo a celou dobu, než mi Mireček zavolal, odpočívala. Kolem dvanácté jsme přijela do ordinace v Ostravě, kde již bylo vše připraveno k samotné operaci, která dopadla výborně, Gilinka je kompletně vykastrovaná, děloha byla celá zalitá hnisem a tak jsme přišli, jak se říká, za pět dvanáct. Toto vše se stalo ve čtvrtek. Dnes jsme už po druhé kontrole, kde dostala výživu a mnoho injekcí, Gilince je už líp, dneska dokonce chtěla běhat kolem plotu na kolemjdoucí, ale ještě moc pospává, není se čemu divit, po tak těžkém zákroku.

Psi jsou v tomto neuvěřitelně silní, nestěžují si jako lidé, trpělivě vše snášejí, bez řečí....