Dnes už to bude o mém velkém splněném přání, ale začnu v dobách dávných, kdy technika oproti dnešku byla v plenkách. Už jako dítě jsem ráda fotila. Můj první fotoaparát byla východoněmecká Exakta, nebyla moje, ale od otce, byl to krásný přístroj, měli jsme ho v koženém obalu, který se nesundával. Často s úsměvem na tváři se vracím do dob, kdy jsem v jedné ruce měla fotoaparát a v druhé expozimetr (přístroj k měření intenzity světla) a po zjištění daných údajů jsem mohla nastavit foťák a fotit. Fotilo se na klasický film, černobílý... ne jako dnes, vložíš kartu do foťáku a cvakáš, dokud nevybiješ baterku, pak přeneseš přes USB do PC, v počítači přebereš, vymažeš co nepotřebuješ a už asi nikdy nevytiskneš, jen zarchivuješ na DVD.

U klasické zrcadlovky na film člověk musel vyčkávat na správný okamžik, mezitím připravit fotoaparát k focení a pak až fotit. Fotit jen tak, proto, že mám foťák v ruce, to nebylo "ekonomické". Nešlo cvakat snímek za snímkem, to bychom se nedoplatili nejen za filmy, ale také za vývojky, ustalovače, papíry.

Byla to kouzelná doba, když jsem něco nafotila, byla jsem nedočkavá, až si film na záchodě (tam byla největší tma) stočím do tanku, v praxi to vypadalo asi jako nepovedený slepec, který se snaží něco udělat, ale vždy se mi podařilo film přemístit bez úhony do tanku a poté přesným postupem, krok za krokem, dojít k výsledku, k černobílé fotografii.

V černé komoře, která někdy byla koupelnou, jindy zase kuchyní, voněly chemikálie a bylo pravidlem, že v lahvích ve špajzu nebylo víno, ale vývojka či ustalovač. Jaká byla sháňka po barevných žárovkách, které se vozily ze zahraničí. Řešili jsme to i tak, že jsme žárovky natírali barvou, která ale moc dlouho nevydržela.

Všechno potřebné vybavení mám dodnes. Ale nevím, jestli bych ještě zvládla udělat černobílé fotky.

Jakmile bude více času, starší černobílé fotky, hlavně Uxinky, přidám na její stránečku.

Ale vraťme se k focení. Exaktu si pak vzal brácha a já si koupila v Německu kompakt, který sice nebyl to pravé ořechové, ale fotilo se s ním dobře a troufám si tvrdit, že na kompakt dělal slušné fotky.

Po roce 1998 jsem si koupila filmovou zrcadlovku Ricoh KR 10-M s objektivem, starším Takumar 80-200, 1:4,5. S ním jsem si užila spoustu focení a mám mnoho barevných fotek. Asi před měsícem jsem ji vytáhla z brašny a představte si, baterky ještě fungovaly! :-)

Po nějakém čase i k nám "došla" digitální fotografie a my začali hledat vhodný přístroj pro nás. Tehdy se vyprodávala taková polozrcadlovka ultra zoomová Olympus Camedia C-2100. Výborně se s ní fotil sport, ale po delším užívání nám začala nedostačovat a to hlavně v rychlosti ostření a také po zapnutí trvalo nějakou dobu, než jsme mohli pohotově fotit. A jelikož na momentky moc času není, tak jsme opět hledali něco vhodnějšího, rychlejšího a protože jsme již měli nějaké zkušenosti s fotoaparáty Olympus, vybrali jsme digitální zrcadlovku Olympus E-500 s dvěmi zoomovacími objektivy. Firma Olympus v té době přišla mezi mezi prvními s fotoaparáty cenově dostupnými i pro fotografy amatéry, kdy cena byla příjemná pod 30 000,- Kč za celý set. Zda jsme zvolili správně, těžko hodnotit, každý člověk se vyvíjí  a jeho potřeby se mění a tak si myslím, že v této cenové relaci jsme až tak špatně nevolili, snad jediné dvě výtky pro tuto značku. Šum a malý výběr kvalitních objektivů. Tam, kde se ostatní značky fotoaparátů (Nikon, Canon) se šumem bez problémů vypořádali, Olympus šumil a šumil :-) nejvíce se to projevilo ve špatných světelných podmínkách, kdy jsem byla nucena ISO zvýšit, ale nedovolila jsem si ISO více jako 250. Ale i přesto jsem vyfotila mnoho krásných snímků. Většina fotografií z výstav a klubových akcí je focena tímto Olympusem E-500.

Když jsem se rozhodovala, zda si pořídím k E-500 nějaké kvalitní objektivy nebo zrcadlovku vyměním za jinou značku, stálo mě to mnoho času stráveném na internetu, na foto webech, foto šopech, pročetla jsem mnoho recenzí a vybírala mezi dvěma značkami, které ovládají fotografický trh Nikon a Canon. Někde chválili Canon, někde zase Nikon. Když jsem si spočetla peníze z rozbitého prasátka :-) do užšího výběru prošla značka Nikon nejen pro více kladných referencí (canonisté by mi jistě oponovali...), ale také pro jednoduchý fakt, více se mi líbila, Nikon zrcadlovky jsou velmi pěkně propracované, každý čudlík je na "správném" místě a celkově na mě působí velmi impozantně. Chtěla jsem si pořídit kvalitnější fotoaparát, který mi nějaký ten rok vydrží a tak jsem vybírala ze dvou typů Nikon D300 a Nikon D700. Řekněme si to na rovinu, D700 pro mé focení je již hodně drahý kousek a nelíbí se mi kulatá očnice :-) a tak bylo rozhodnuto, détřistovku chci! Jenže, než jsem se rozhoupala, můj vysněný přístroj se pomalu, ale jistě přestával v naší republice prodávat a nahradila ho zrcadlovka s označení D300s, která by měla být totožná jako D300, ale měla navíc natáčení videa, což si myslím, je u fotoaparátu zcela zbytečné.. nač máme kamery či mobilní telefony :-)

Ale co dál...

Pomalu se mi začal ztrácet můj sen o novém fotoaparátu, když mi vysvitla naděje na aukčním portále www.ebay.de, kde jsem koupila za poměrně výhodnou cenu můj tolik vysněný nový fotoaparát s klasickou roční Nikon zárukou. V pátek, těsně před 18. hod, jako vždy před zavřením na mě na poště čekal velký balík. Po příjezdu domů jsem ho musela ihned rozbalit. Byl krásný, robustní, těžký, dokonalý.... Zapínala jsem ho a studovala menu zároveň s návodem k obsluze v počítači. Jelikož jsem fotoaparát koupila v Německu, mám jen německý návod, ale to jsem také vyřešila prozatimním návodem v češtině z těchto stránek. Zároveň jsem odeslala německý návod do Nikonu v Irsku, kde by měl být vyměněn za český návod.

Tak fotoaparát je doma, ale bez objektivu to asi nic nenafotíme :-) a tak jsem opět vyrazila na "lov" na www.ebay.de. Hledala jsem dva objektivy Nikkor 70-200 a Nikkor 17-55. Po několika dnech jsem našla na italském Ebay Nikkor 70-200, použitý s dvouletou zárukou. Poptala jsem se na výši poštovného, možnou platbu přes www.paypal.com, přihodila rozumnou částku a čekala na konec aukce. Konec aukce byl v neděli, kdy se konala NVP v Ostravě. Co zvolit, výstavu nebo dražbu? Kompromis... Můj muž mi přislíbil, že přihodí a já mohla fotit na výstavě a čekat na verdikt. Samozřejmě s přítelem na telefonu :-) konec aukce se nám nějak zašmodrchal a tak jsem ani nevěděla, zda bylo přihozeno, zda mě někdo přehodil či jsem aukci vyhrála. Vyhrála a za přiměřenou částku, nikdo mě nepřehodil a tak naše společné rodinné snažení vyšlo :-)

Myslela jsem si, že objektiv dorazí těsně před naší speciální výstavou, ale sopečná činnost na Islandu ovlivnila leteckou dopravu a tím i přílet objektivu. S týdenním zpožděním balík dorazil na naši poštu a já telefonicky zjistila, že si ho můžu vyzvednout, což ten den udělal můj muž a přivezl mi ho expresně domů :-)

Při rozbalování jsem měla podobné pocity jako u rozbalování zrcadlovky, ruce se mi chvěly, když jsem otevírala pouzdro. Krása, ale těžká krása. Hned jsem objektiv nasadila a šla zkoušet fotit. Cokoliv :-)

Pár fotek pro ukázku:

Teď mi ještě zbývá naučit se pracovat s novým Nikonem a objektivem a dokoupit druhý objektiv 17-55 a nějaké filtry. Všechno má svůj čas a já doufám, že v nějaké blízké době budu opět rozbalovat krabici a těšit se z dalšího foto člena naší rodiny :-)