Dnes jsem se dozvěděla, že se rottweiler nehodí pro canisterapii. A proč? Protože se nesměje... ano vážně. Při cestě domů, jsem měla v autě zapnuté rádio a poslouchala naše místní Rádio Čas (které mám fest v oblibě a prakticky jiné neposlouchám) a pořad Malí velcí lidé (někdy velmi zajímavé povídání), kde byl rozhovor s Liborem Macháčkem, kynologickým poradcem, který hovořil nejen o canisterapii, ale také o soužití člověka se psem, výchově a pod... Moc jsem rozhovor neposlouchala, protože nejsem nakloněna k oněm "zvířecím léčitelům, psychologům a terapeutům", ale zaposlouchala jsem se, když vyslovil slovo rottweiler....

Prostě nehodí se pro canisterapii, protože se nesměje. A tak děvčata, která děláte canisterapii s rottweilery již mnoho let, naučte své rotvíky smát se.... aby jim v canisterapii neodzvonilo :-)

Zaguglila jsem si a namátkou našla toto:
Drak ve škole - http://www.rkcr.cz/ostatni/prispevky/2005/2005_02/drak_ve_skole/drak_ve_skole.htm
chovatelská stanice z Amiho dvora - http://www.zamihodvora.wz.cz/vycvik.htm
Lenka Kochová a Daneček - http://www.animoterapie.cz/tymy/002401-danecek.htm

Viděla jsem pár pořadů, kde pejsci pomáhali nemocným lidem, dětem..... a protože to byli většinou pejsci středních a menších ras, bylo mi jich líto. Na jedné straně sice lidem pomůžou, to je pravda, ale na druhé straně, sem tam kopanec, přilehnutí.... byť nechtěné. Ve většině psích očích jsem viděla, smutný výraz, lhostejnost. A nevím, zda je to správné. Pro ty, kterým by to zdravotní stav dovolil, bych asi doporučila raději hypoterapii, kde přece jen, to zvíře je větší a odolnější vůči nechtěným "úderům". Nejsem zastánce ani odpůrce této terapie, jen doufám, že všichni majitelé své psy používají s rozumem a citem.... Pokud ne, pak by taková pomoc ztrácena na významu...

ilustrační obrázek - Ústav soc. péče Kokory