Jsou prázdniny a tak toto téma je na "místě..."

Nejprve ale odbočím a popíši můj vztah ke psům, v mém dětství, jak jsem to vše viděla já a jaká to byla pro mě velká křivda, že nemůžu mít vlastního psa... Rodiče chápu, že nepovolí svým dětem, aby si pořídili psa, ale pokud budou utvrzeni v tom, že se dítě bude starat o psa a nebude to jen chvilková záležitost, tady bych se u rodičů přimlouvala, pořiďte vaší ratolesti psa, víte co se říká, kdo má rád zvířata, má rád i lidi a myslím si, že pes dokáže pomoci ve výchově rodičům, naučí dítě zodpovědnosti, citu ke zvířatům, což někdy zcela chybí!

Většina z nás, kteří v této době máme psa či psy jsme jako děti chtěli domů pejska, ale vždy to nemuselo vyjít. Z různých důvodů. Bydleli jsme v paneláku a neměli zahradu, rodiče se báli, že jim pes zůstane na krku až nás po chvilkové radosti přestane pes bavit, či rodiče nebyli nakloněni ke zvířatům a nepovolili nám ani rybičky, křečka či želvu :)

Já bydlela v tom paneláku, psa jsem mít nemohla, i když jsem po něm moc toužila, ale za to u nás byly ty rybičky, křečci a papoušek.

Nechápala jsem rodiče, proč mi nedovolí mít pejska, když se o něj budu starat a to pořád, nejen na několik týdnů, než mě "hračka" omrzí... Škemrání nepomáhalo a tak jsem obcházela rodinné domky v okolí a ptala se majitelů psů, zda jejich psy můžu venčit a cvičit. Někdo mě odmítl, někdo se semnou ani nebavil, ale za dětství jsem se věnovala delší dobu čtyřem psům - německým ovčákům Gastonovi (to byla pěkná potvůrka!), fence Ritě, Astě a nezapomenutelné fence Hutzi, tak oddaného a závislého psa v tom dobrém smyslu jsem do dnešní doby nepoznala - když jsem zároveň jezdila na koních a Hutzi vzala sebou a nechala ji v boxu, po hodině jsme se s kobylkou vrátily a ona ležela v té samé poloze, jak jsem ji tam nechala, s očima upřenýma na dveře boxu... (Já vím, určitě se pohnula, ale dovedla se v pravý čas vrátit na místo a toužebně mě očekávat.).

Když jsem cvičívala Astu, poznala jsem několik policistů, kteří každoročně předváděli v Ostravě na vítkovickém stadionu při klání škol, které se nazývalo Rudé letnice, výcvik služebních psů... a mezi nimi byl jeden černohnědý pes, bez ocásku, asi neuhodnete, co to mohlo být za rasu :) ano, byl to rottweiler, tehdy více známý jako rotvajler, pes Bonzo.

Jelikož jsem se přátelila, dalo by se tak říct s několika zmíněnými policisty, přišla jsem s rottweilerem Bonzem více do styku a naprosto se do něj zamilovala. Imponovala mi jeho síla, robustnost, přitom to byl pes na nižší hranici výšky, ale byl velmi mohutný, měl velkou hlavu a budil respekt, kdykoli se objevil na place, všichni se klidili... Jak já se chtěla s ním spřátelit... Když byl jeho psovod na dovolené, každý den jsem za Bonzem chodila a strkala mu mlsky, sýry, piškoty. Vždy mával ocáskem a já měla radost, jací jsme to přátelé... no jo, když vidí rottweiler žrádlo, je s každým kamarád, ale jen na tu chvilku, když mu mlsku dáváte :)))) moje sbližování skončilo v momentě, kdy Bonzo prošel kolem mě, bez košíku, obojku a bez vodítka a já spustila svou ruku na jeho hřbet. Otočil se, zavrčel a tím řekl vše :)

Přesto mě Bonzo neodradil od rozhodnutí pořídit si rottweilera a nyní, když už mám v pořadí pátého rottweilera, vím, že to byla správná volba :)

Ale zpět k tématu výběru štěněte :)

Nejprve je důležité se rozhodnout, zda si psa vůbec pořizovat. Dnes je velmi uspěchaná doba, kdy nemáme prakticky na nic čas a pes je živá bytost, kterou nejde odložit do koutu a nechat ji tak.

Rozdíl je mít psa ve městě, v paneláku nebo na vesnici u domku. Zažila jsem obě varianty a troufám si říct, že pes v paneláku je na tom o něco lépe než pes na vesnici. Proč? Pes v domě je s vámi pořád, ve vaší přítomnosti, chodíte s ním na pravidelné procházky, pes u domku bývá v kotci, pokud může po většinu dne běhat po zahradě, odpadávají tak pravidelné procházky a pes také není s vámi pořád v kontaktu.

Takže názor, že pes do paneláku nepatří, neberte vážně. Záleží jen na majiteli, jak pejskovi vynahradí bydlení v domě za celodenní běhání po zahradě. Slyšela jsem názor, že pes doma vadí, pořád se plete pod nohama. Naši pejsci, kteří jsou doma, Barča, Gilinka a Linettka se pletou jedině v kuchyni, když vařím. Lehnou si vedle kuchyňské linky a čekají, co kdyby něco spadlo. Zvykla jsem si na ně. Překračuji je :)

Pes 2/3 dne prospí. Vždy si najde nějaký kout, nějaké místo, kde nebude rušen, pod stolem, postelí, na gauči a ani o něm nevíte. Toť má zkušenost.

Pokud si pořídíte psa, věřte, že nový člen rodiny vám "překope" celý život. Do práce budete muset vstávat dříve než obvykle, i když se vám nebude chtít do mrazu či deště na ranní prochajdu naopak, z práce budete spěchat, abyste hafíka opět vyvenčili a uklidili po něm spoušť, kterou za celý den doma udělal. Jak jsem popisovala výše, jiná situace bude, pokud bydlíte na vesnici, ale asi každé štěňátko, před tím, než půjde do kotce, potřebuje být alespoň chvilku v kotelně, garáži či nějaké chodbě. Naši Barču jsme přivezli v lednu a tak do kotce jít nemohla... a zůstala doma dodnes :)

Také se připravte na noční venčení, pokud psa chytne průjem, nebo se večer nevyvenčí dostatečně. Mnoho štěňátek první dny teskní po matce a sourozencích. Je nutné to překonat. Jaký způsob si vyberete, je čistě na vás. Můžete první noc nebo několik dalších schovat hlavu pod polštář, jít si lehnout ke štěněti, či štěně vzít do postele (ale pozor na to, pak se mu z postele nebude chtít :D) nebo psí mimino nechat několik nocí prokňučet, projevy smutku by měly po několika dnech odeznít. Většinou jsem se setkala s tím, že štěňátka byla jen smutnější, žádné vytí či kňučení. Ale zase na druhé straně, pejsek bude v novém, neznámém prostředí a tak může tesknit. Také záleží na povaze psa, citlivější (v povaze slabší) pes může odchod z rodiny brát jinak, než pes, který je sebevědomý, v povaze pevný.

Když už víme, že chceme psa a můžeme mu dát vše potřebné k jeho zdárnému vývoji, je také nutné vybrat pro sebe to správné plemeno. Velmi se mi líbí lovecká plemena, například pointer či český fousek, ale nepořídím si ho, protože vím, že netíhnu k loveckému výcviku a tak by u mě lovecký pes neměl takové využití, jaké by měl mít. Totéž platí o dalších specifických rasách, jakou jsou například saňoví psi. Pokud je pes šlechtěn desítky let pro určitou činnost, měli bychom v této činnosti pokračovat. Setkala jsem se s mnoha případy, kdy sibiřský husky většinu života proseděl a provyl na balkoně, saně nikdy neviděl a jeho procházky byly kolem paneláku a nazpět.

Je mnoho plemen psů a každý si může vybrat takové, které bude "sedět" jeho povaze. Jsem klidný člověk, pořídím si plemeno, které není až tak temperamentní. Když budu ráda jezdit na hory na túry, nepořídím si baseta, ale plemeno, které mé výšlapy ustojí. Většina plemen má svůj standard, ve kterém se dočtete charakteristiku plemene. Podle toho vybírejte. Asi špatným výběrem je koupit atlas psů a otevřít ho na straně 64 a pes je vybrán. To ne! Vždy si musím říct, k jakým účelům si psa pořizuji, chci pejska pro potěšení, vyberu si nějakého společenského psa, chci cvičit, chodit na cvičák, pořídím si služebního psa, přiměřeně ke svým silovým možnostem. Pokud budu mít 50 kg i s postelí, asi pro mě nebude vhodný ten největší a nejtěžší pes :)

Na internetu najdete mnoho informací, mnoho diskuzí na téma pes, pokud se zeptáte, poradí vám. Ono ten výběr sice vždy zůstane na vás, ale dobrým výběrem a také radami by se vám nemělo stát, že budete z povahy psa nešťastní a prožijete kolem deseti let psího života v různých kompromisech.

Správný chovatel, kterému nejde jen o peníze, vám poradí, zda je plemeno pro vás vhodné, zda si máte pořídit fenku či psa. Často se mi stává, že mi někdo zavolá, že chce rottweilera, psa a po delší diskuzi navrhuji, aby si dotyčný místo psa koupil raději fenku... Rottweiler je tvrdohlavější plemeno a špatným přístupem by se mohlo stát, že by si pes na vás "dovoloval". Proto, pokud máte zájem o štěně rottweilera a nemáte žádné zkušenosti s výchovou a výcvikem psů, fenka je pro vás správná volba!

Důležité také je, zda si vybrat psa s průkazem původu či bez něj. I když ve všem nesouhlasím s Mezinárodní kynologickou federací, která je v České republice zastoupena ČMKU, dala jsem se na chov papírových jedinců a nemíním na tom nic měnit. Doporučuji koupit si štěně s průkazem původu. Sice za štěně zaplatíte více (i když toto také není pravidlem, záleží na plemenu, na poptávce a nabídce), ale máte větší jistotu, že štěně bude zdravé a hlavně, že bude čistokrevné. Tato problematika si zaslouží samostatné povídání, abychom se mohli zaměřit na všechny plusy a mínusy, které tyto chovy spojují a tak někdy příště...

Když budete mít vybrané plemeno, podívejte se na internetu na nějaké chovatelské stanice, navštivte stránky chovatelského klubu, trochu se na chovatele poptejte :)

Oslovte několik chovatelů, kteří aktivně chovají, zaměřte se na to, jaké štěně hledáte. Pokud na výcvik, hledejte takové chovatele, kteří cvičí, skládají se svými psy zkoušky, jezdí na závody. Jestli budete chtít štěně na výstavy, tak naopak, hledejte rodiče s tituly. Ale pozor, ani 20 zkoušek z výkonu a 30 titulů krásy vám nezaručí šampiona v práci a kráse!

Nepotřebujete psa na výstavy a jezdit po závodech také nebudete? Pak si kupte pejska s PP, který z nějakých důvodů nevyhovuje chovu. Cena bude nižší a vy budete mít jistotu, že máte čistokrevného psa, byť s nějakou vadou, jako je například světlé oko, vada skusu, u rottweilerů vada ocasu, či bílá skvrna na hrudi.

Nekupujte štěně s horkou hlavou. Nemusíte si přečíst jen jeden inzerát a hned se rozhodnout pro koupi. Uvědomte si, že to je rozhodnutí na dalších minimálně deset let!

Nekupujte zajíce v pytli. Chtějte nějaké informace o rodičích, o uchovnění,...

Správný chovatel vás bude informovat, jak štěňata prospívají, zašle vám nějaké fotografie. Když budou mít štěňátka několik týdnů, navštivte chovatele, uvidíte, jak to vše u něj vypadá, jak se ke štěňatům chová, velmi důležitá je socializace. Co se zamešká v ranním věku štěněte, těžko se později dohání.

Při výběru štěněte se domluvte s chovatelem, jaké štěně hledáte, zda to má být to nejaktivnější štěně nebo naopak kliďas. Tím, že si vyberete to správné štěně, zúročíte později, vyhnete se pozdějšímu zklamání a jak jsem již psala, kompromisům. Stane se ale, že se i při tom nejpečlivějším výběru něco nepovede. Koupě štěněte je taková loterie, nikdy nevíte, zda vám to vyjde či nikoli. Kdyby to vyšlo vždy, bylo by to velmi jednoduché a měli bychom kolem sebe jen samé šampiony práce a krásy, což je sice hezká, ale nereálná představa...

Když uvidíte nějaké ustrašené štěně, nevyberte si ho jen proto, že je to "chudáček" a že mu bude u vás dobře. V budoucnu se může stát, že se pes bude bát všeho v okolí a jeho převýchova v normálního psa bude velmi těžká, zdlouhavá a nemusí se vám podařit. Po přečtení tohoto odstavce mému muži jsem byla "osočena", že to ale není správné. Ano, není to správné a hlavně fér vůči těm ustrašeným štěňátkům, které za to v podstatě nemůžou, nemůžou za chovatele množitele, kteří nejsou schopni postarat se o své odchovy tak, aby vychovali normální vyrovnaná štěňata. Je tedy na vás, zda se rozhodnete takovému štěňátku pomoci, ale počítejte s tím, že se v budoucnu mohou objevit problémy spojené s chováním vašeho již dospělého pejska. Sama jsem si zažila nesocializované štěňátko, mnoho let jsme žili v kompromisech, kdyby se měl vrátit čas, znovu bych si to samé štěňátko vzala, pro ty hezké chvilky prožité s ním. Ale kdybych dnes navštívila nějakého chovatele a ten mi nabídl nesocializované, ustrašené štěně, už bych si ho nevzala. Po mých zkušenostech ne...

Když nastane ten den D, den odběru štěněte, vezměte s sebou někoho z rodiny nebo známého. V případě, že pojedete autem, bude se vám společník hodit jako šofér nebo k hlídání štěňátka. Můžete ho také využít jako nosiče věcí, vy budete mít přece důležitější starosti, vaše nové štěňátko :)

Na zpáteční cestě jeďte pomalu, ať vám štěně nepozvrací celé auto. Je pravdou, že můžete jet krokem a štěně vás stejně pozvrací, ale když pojedete pomalu, zvýšíte pravděpodobnost, že nevyvoláte ve štěněti odpor k autu, právě proto, že mu bude špatně.

Barču jsme dovezli bez problémů až ze Slovinska, ale například Gilinka se nám pozvracela před našim domem po dvouhodinové jízdě autem... :)

Přeji vám hodně radostných chvil a spoustu bezva zážitků s vaším novým psím členem rodiny. Z počátku buďte velmi trpěliví, ale důslední, určitě si přečtěte Výchovu psů, kde najdete mnoho užitečných rad nejen pro začátečníky. Ať se vám daří!!!