V září letošního roku jsem měla možnost zajet se podívat na bonitaci Slovenského rottweiler klubu. Požádala mě majitelka rtw z našeho klubu, jestli bych ji nemohla odvézt, jelikož se tam neměla jak dopravit. Já nenamítala a tak jsme brzo ráno vyjeli. Našim cílem byla Bánská Bystrica, přesné místo si už bohužel nepamatuji, jen vím, že jsme trochu bloudili, ale vše dobře dopadlo, v osm ráno jsme byli na místě.

Bonitace se prováděla v nádherném rekreačním středisku, všude samé lesy, příjemný horský vzduch.

Po příjezdu jsme s Ilonou Mudrovou čekali, co se bude dít. Nedělo se nic, bylo ještě moc brzy a ti, kteří zda byli ubytování a užívali si víkendu, tak ještě spali. Já to vyřešila stejně. Akce měla začít kolem desáté, tak jsem šla spát do auta. Po příjezdu Ing. J. Mravíka, se začal posuzovat exteriér, nejprve se zhodnotil svod a hned na to se pokračovalo bonitací. Zvířata se posoudila v pohybu, ve statice, u bonitace si sám rozhodčí p. Mravík psy měřil. K posuzování jen mohu říct, že byla radost se na rozhodčího dívat. Posuzoval velmi profesionálně, ke každému psu přistupoval individuálně, pokud se mu něco nezdálo, upozornil majitele, třeba na to, ať si pejska znovu postaví, u svodu se většinou jednalo o začátečníky, kteří asi nevěděli, jak svod probíhá.

Co mě velmi zaujalo, byly jejich svodové a bonitační karty. Na Slovensku se nezadávají kódy jako u nás, ale hodnotí se ty nejdůležitější body, tzn. do karty se napíše posudek exteriéru - ten pak jde s pejskem "na celý život", posudek povahy.

Po posouzení exteriéru u obou kategorií byla malá přestávka a šlo se na posuzování povah, tzn. průchod osobami, chůze u nohy, samozřejmě včetně střelby, pak následoval pro mne šok...hladké kousání a protiútok. Když jsem to viděla, nevěřila jsem, naše bonitace proti slovenské je úplná procházka rajskou zahradou.....Po zákusu figurant postupoval jako na závodech vyšších stupňů zkoušek. My máme náznaky, oni údery. Spousta psů to nezvládla, ale byla tam také zvířata, která s razancí kousala a vůbec na údery nereagovala. To pak rozhodčí pro povahy měl jednoduchší - udělit povahu 5.

Na závěr Ing. J. Mravík zhodnotil celou akci, největší výhrady měl asi k nízkému věku bonitovaných zvířat.

Unaveni, se spoustou zážitků jsme se vraceli domů a já v duchu děkovala Ilonce, že se ji chce spát, hezky se o mě starala, jablíčka, hašlerky, kávička, obložený rohlíček na pumpě, atd....ale vždyť ji znáte, já jsem ukecaná, ale zase ne tolik jako ona a tak, když jsem viděla, že spí, pustila jsem si kazeťák a poslouchala Nedvědy. Jen co půlhodinku se do krásných písniček ozvalo: "Lidunko, nespíš?" A já vždycky odpověděla: "Ne, nespím, Ilonko, spi dál..."

Pár fotek ze svodu a z bonitace.